Dagmar S. – chronické trávicí obtíže a infekce horních cest dýchacích

Douhá léta, vlastně již od školy trpím zažívacími obtížemi – nadýmáním zácpou, bolestmi břicha. Zní to banálně, ale ani si neumíte představit, jak tento celkem běžný problém, který občas pocítí každý, může někomu ztrpčovat život, je-li jeho trvalým průvodcem. V zimních měsících jsem pro zpestření zase bývala často nachlazená a antibiotika se pro mě každoročně stávala běžnou součástí mého jídelníčku. V mladších letech jsem tyto problémy ještě celkem bez větších obtíží zvládala. 

Byla jsem hodně aktivní. Sport a jakýkoliv pohyb vůbec byly mým nejoblíbenějším koníčkem. Pravidelně jsem hrála stolní tenis, volejbal, lyžovala, jezdila na vodu, cvičila aerobic atd. Prostě jsem nevynechala žádnou příležitost se hýbat.  Za školních  a později studentsých let nebyl problém  najít si čas a příležitost, abych se někdy i 7 x týdně někde neprotáhla. Zkrátka a prostě, jako jiní lidé jsou shop- a nebo workaholici, já byla takový sportaholic. A jako všechno krásné jednou skončí, tak i já jsem dokončila své vzdělání a našla si jak jinak než sedavé zaměstnání. A tak s léty přišel nulový pohyb v práci, dlouhé dojíždění, domácnost, rodina a spousta a spousta dalších  radostí nás dříve narozených.

Za tuhle byť dosti nevyhnutelnou změnu životního stylu jsem, jak se s oblibou říká, draze zaplatila.  Všechny mé zdravotní problémy, se kterými jsem se kdy potýkala nabyly na intenzitě, stávaly chronickými a nebo se alespoň často a rády vracely. Pokud k nim náhodou nepřibyly ještě nějaké další.  Kdybych nebyla pojištěná, tak by na mě zbohatl jak obvodní lékař, tak gastroenterolog, imunologa nevyjímaje. A dostávala jsem další a další léky a absolvovala spoustu nejrůznějších vyšetření od ještě celkem snesitelných krevních testů a sonografických vyšetření, po různá dost nepříjemná a často i bolestivá vyšetření u gastroenterologů a všechno celkem zbytečně s efektem nulovým nebo minimálním.

Jako celkem činorodý člověk jsem se samozřejmě neomezila jen na lékaře provozující klasickou medicínu. Jednou možná napíši průvodce po její alternativní sestřičce. Poznala jsem spoustu zajímavých i méně zajímavých terapií, napolykala se velkého množství doplňků a to všechno s minimálním a nebo pouze krátkodobým účinkem. Pokud se náhodou podařilo jeden problém vyřešit, téměř okamžitě se objevily dva další a tak stále dokola. Celkový výsledek byl dosti tristní. Z aktivního sportovce se stal „hypochondr“, který nevěděl, co si léčit dříve a nesmělo ho ani ofouknout, aby ho to neporazilo.

Také jídlo se stalo kamenem úrazu. Po něm se mi vždy ještě přitížilo, čím déle jsem nejedla, tím jsem se cítila lépe. Snažila jsem se najít dietu, která by mi pomohla. Problém byl ale v tom, že mi bylo špatně prakticky po všem. Každý jenom trochu „odborník“ se kterým jsem svůj jídelníček kdy konzultovala, mi radil něco jiného. 

Rozsvítilo se mi až po jednom vyšetření, kdy se lékař po letech prakticky negativních a nic nevysvětlujících testů a vyšetřeních vyjádřil: „Tedy takovou dysbiózu, jakou Vy máte ve střevech, jsem snad ještě neviděl.“ Tahle jinak negativní informace mě ale potěšila – příčina známá, léčba snadná. A tak jsem se začala pilně věnovat vylepšování svého střevního mikrobiomu. Byla jsem ráda, že vím, na co se zaměřit a představovala jsem si to jednoduše. Sním nějaká probiotika, prebiotika, enzymy a třeba ještě něco jiného a bude po problému. Jenže nebylo. Polykala jsem je po hrstech a výsledek téměř žádný. Vrhla jsem se tedy i na kvašené potraviny, po nich mi bylo dokonce ještě hůř. A ty po kterých mi špatně nebylo rovnou, mi nakonec překyselily žakludek. Ani vynechání lepku a přechod na nenadýmavou dietu Fodmap na doporučení lékaře příliš nepomohly. Sečteno a podtrženo, peněz jsem vydala hromadu a s celkovým zdravotním stavem jsem byla zase téměř tam, kde jsem byla před tím.

Další naděje mi svitla až s objevením Penoxalu. Na začátku jsem samozřejmě po tolika negativních zkušenostech byla dost skeptická. Výsledek ale naplnil mou, jen v koutku mysli zašeptanou prosbu, aby Penoxal zafungoval. A ono se tak stalo. Mé trávicí obtíže se začaly zmírňovat a ustupovat.  I nachlazení, kterého jsem se ne a ne zbavit mě konečně opustilo a vůbec se mi po něm nestýská. Také po jídlech už mi není špatně, což považuji po tolika letech téměř za zázrak. Takže za mě palec nahoru a na trávicí obtíže a vleklé infekce dýchacích cest mohu vřele doporučit. 

S přátelským pozdravem Dagmar.

Informace k příběhu:

Popsaný příběh je pravdivý a byl napsán paní Dagmar. Pokud byste se chtěli s paní Dagmar spojit či popovídat, napište nám a rádi vám předáme kontakt, který však slouží výhradně pro účel Vašeho dotazu, nikoli předání dalším osobám či veřejného šíření. Všem vám upřímně přejeme hodně zdraví.