Ema B. – endometrióza

Ve 22 letech jsem se rozhodla antikoncepci vysadit. Pár měsíců bylo všechno v pohodě, pak to ale přišlo zase – cysty a křeče a bolesti, tedy podle mých zkušeností. Avšak nový pan doktor se jen usmál, že jsem asi citlivá na bolest, a tak jsem zase brala analgetika a sem tam na pár dní zalehla…nejdřív jednou za čtvrt roku, pak jednou za měsíc. A pak mi začalo docházet, že při studiu je to sranda, ale v práci ze mě asi nadšení nebudou. Opět jsem změnila lékaře a konečně mě neodbyli a trochu se i vyděsili. Měla jsem v té době už asi sedm cyst na obou vaječnících, bolel mě každý pohyb a každý měsíc jsem tři až čtyři dny proležela v slzách – s tím, že je to jen bolestivá ovulace a že si zvyknu. Ve dvanácti jsem měla poprvé cysty na vaječnících, tedy břicho nafouklé a k tomu 48 hodin příšerné křeče. 

Paní doktorka to označila za normální, dala mi ibalgin a já jsem několik let prostě sem tam zůstala na pár dní doma ze školy. Proti cystám mi doporučili pouze antikoncepci, tak jsem to někdy v 16 ti zkusila – a cysty opravdu zmizely. Bohužel jsem ale začala trpět jinde, a sice velmi častými záněty močového měchýře. Když jsem si uvědomila, že beru 6krát ročně antibiotika a moje doktorka s tím nic nedělá, měla jsem už zánět úplně ze všeho. Ani změna doktora však nepřinesla zlepšení. Naučila jsem se s tím tedy žít, pila jsem cca 5 litrů vody denně a postupně nemoc zvládla díky absolutní prevenci (tedy antibiotika jsem měla „jen“ jednou ročně).

Bohužel, než se nová doktorka dostala k tomu mě nějak více otestovat („jste mladá, to stačí za tři měsíce“), byla ta bolest jednou tak velká, že jsem se nechala umluvit a po dlouhé době s tím mým břichem jela zase na pohotovost. Tam mě hned hospitalizovali, že mám podle krve v těle velký zánět. Hodnoty byly další den ještě horší, a tak mě poprvé operovali.

Předtím jsem žila s různými omezeními, ale šlo to – po operaci už nebylo nic. Chodila jen v předklonu. Týdny utíkaly a můj stav se nelepšil. Nikdo nechápal, co mi je. Druhá operace, odstranění poničených vejcovodů. Pořád žádná rozumná diagnóza, jen „chronický zánět obou vaječníků a vejcovodů“. A desítky antibiotik. A šance na rodinný život klesaly.

Můj stav byl zoufalý, nemohla jsem ani sedět, jak to bolelo. Školu jsem přerušila, práci opustila. Živili mě rodiče a přítel. Do toho obrovské výdaje za všelijaké alternativní léčby, něco ulevilo, něco vůbec. Po rozboru mých odstraněných cyst padla diagnóza endometrióza, průběžně mi nasazovali různou hormonální léčbu a brala jsem další a další antibiotika, protože jsem neustále měla zánět horních cest dýchacích. Nemohla jsem spát, nemohla jsem jíst. Trochu pomohly lázně, trochu cvičení paní Mojžíšové. Práceschopná jsem stále nebyla.

A pak mi babička, které tímto veřejně děkuji, poslala odkaz na stránky Penoxalu. Už po měsíci zmizely chřipky a angíny. Po dalším měsíci ustoupily definitivně bolesti břicha. Po třech měsících užívání Penoxalu jsem odjela s přítelem po téměř dvou letech operací a nemocnic na dovolenou k moři a po návratu jsem si našla práci v oboru na plný úvazek.

Penoxal beru pořád, s drobnými přestávkami to bude rok. Srovnalo se mi zažívání a můžu zase normálně cestovat. Na jaře jsem uběhla půlmaraton, v létě snad složím konečně státnice. I když rozbor krve i odoperovaných cyst zase potvrdil endometriózu, neberu žádné hormony, jen Penoxal 1xdenně 100mg na imunitu, a všechno funguje, jak má.

Co z toho plyne? Vnímejte hlavně sebe, nenechte se pobláznit ani uchlácholit výsledky testů nebo vyšetření a věřte, že když bude v pořádku imunita a budete se cítit dobře, všechno ostatní se spraví časem taky.

Informace k příběhu:

Popsaný příběh je pravdivý a byl napsán paní Emou. Pokud byste se chtěli s paní Emou spojit či popovídat, napište nám a rádi vám předáme kontakt, který však slouží výhradně pro účel Vašeho dotazu, nikoli předání dalším osobám či veřejného šíření. Všem vám upřímně přejeme hodně zdraví.