Dušan R. – změněná činnost imunity
Jsem muž těsně před třicítkou, přičemž zdraví a fitness byly pro mne vždy prioritou. Dbám jak na kvalitní stravu, tak i na sportovní aktivitu. Jedinými zdravotními problémy, které jsem kdy měl, byla autoimunitní hypotyreóza zjištěná v dětství (10 let) a nesnášenlivost lepku zjištěná v 18 letech.
Na přelomu let 2019 a 2020 jsem se po stresujícím období v práci vystřídaném fyzicky náročným cestováním po tropických zemích Střední Ameriky začal cítit slabě, unaveně, stále častěji se objevovaly úzkosti, deprese a bolesti některých kloubů. Situace se zhoršila v únoru 2020, kdy jsem kvůli otokům kloubů, velmi rozmazanému vidění, častému močení a více jak týdnu strávenému v posteli byl hospitalizován.
Po odebrání vzorků mi byla zjištěna glykémie až 36 mmol/l, diagnostikován autoimunitní diabetes typu LADA a nastíněna velmi nepříjemná budoucnost spočívající v nekonečném balancování mezi hypoglykémiemi a únavou způsobenou obrovskými dávkami inzulínu stanovenými na základě „doporučené ideální stravy pro diabetiky“ a hyperglykemiemi, které mi svým vlivem na cévy, oči, srdce a ledviny zkrátí život průměrně o 15 let. Děsivá představa, za předpokladu, že věříte názorům lékařů o „definitivně neléčitelných a neměnných diagnózách, protože autoimunitní onemocnění se léčit nedají“.
Jelikož v nemocnici nastavená dávka inzulínu byla stanovena na základě „odborných“ doporučení a nemocniční stravy spočívající z 90 % ze sacharidů, které jsem beztak jedl už jen minimálně, jako první krok jsem se vrátil ke ketogenické stravě, kterou jsem konzumoval před hospitalizací. K mému překvapení se mé nároky na inzulín nejenže snížily na minimum, ale úplně zmizely. Rovněž se vrátilo ostré vidění, i když bolest kloubů setrvávala. Následovalo stresující období hledání lékařů, kteří by byli ochotni můj problém řešit holisticky a hledat příčinu, nejen odbavit mě farmakologickým způsobem a konstatovat „idiopatickou“ podstatu mé diagnózy.
Absolvoval jsem množství vyšetření u několika imunologů, diabetologů, gastroenterologů, endokrinologů, revmatologie a ortopedů. Má bolest kloubů neměla evidentně žádnou diagnostikovatelnou příčinu a tedy „nemělo smysl ji řešit“ a lékaři mě chtěli dopovat léky na bolest. Autoimunitní procesy a hodnoty autoprotilátek zastavujících tvorbu inzulínu v pankreatu se snížily, ale nezmizely úplně. Deprese, únava a úzkost se trochu zmírnily, ale neustaly. Jedinou směrodatnou informací bylo zjištění, že z důvodu „neznámé, pravděpodobně virové zátěže“ mám prokazatelně změněnou činnost imunity – přebytek některých a nedostatek jiných specializovaných bílých krvinek. Konkrétní imunologickou diagnózu však nikdo dodnes neví. Zároveň zjistili hraniční hodnoty imunoglobulinů souvisejících s nákazou EBV a borelií. Posledním kouskem skládačky byl test intolerance (IgG protilátky) na potraviny, který odhalil, že mám silnou intoleranci na téměř 30 potravin.
S těmito konečně uchopitelnými a konkrétními informacemi jsem začal podnikat konkrétní kroky. Vyřadil jsem všechny „červené“ potraviny z testu intolerancí a eliminoval většinu ostatních. Začal jsem podstupovat environmentální hormezi v podobě otužování, sauny či kryokomory. Únava, pomalé trávení a nedostatek energie zmizely, bolest kloubů se snížila. Zbývalo nějak podchytit údajnou „virovou zátěž“, která mi pozměnila imunitu a definitivně se zbavit bolesti a tuhnutí kloubů. Zde přichází do rovnice PENOXAL. Už po měsíci užívání bolest kloubů výrazně klesla, hodnoty protilátek souvisejících s diabetem výrazně klesly, a i po pokusech se znovuzařazením sacharidových potravin ukázaly, že inzulín aplikovat nepotřebuji a mám glykémii zdravého člověka. Co mě překvapilo ještě víc bylo to, že mi klesly i hodnoty protilátek proti štítné žláze (na kterou se „léčím“ už od dětství) a endokrinolog mi po dlouhé době dokonce snížil dávku léků, které beru.
Tolik k „neléčitelnosti“ autoimunitních problémů :).
Momentálně beru PENOXAL cca rok a psychicky i fyzicky se cítím nejlépe, jak jsem se ve svém životě cítil. Imunologové stále nevědí, co se s mou imunitou dělo a děje a od věci se distancují. Diabetologové a endokrinologové jsou bezradní, protože remise autoimunitní hypotyreózy a LADA diabetu „není možná“.
V současnosti se vzdělávám o bakteriích, prvocích a parazitech typických pro oblasti Střední Ameriky, kde jsem cestoval a o jejich možném vlivu na imunitu, autoimunitu a hlavně na klouby, které jsou jediným přetrvávajícím problémem. I když bolest z 90 % odezněla, stále to občas zabolí a odmítám se smířit s tím, že už nikdy nezaběhnu půlmaratón. Po experimentech s vysazením PENOXALu se bolest kloubů vždy zhorší, a kromě bolesti po námaze se přidá i ranní ztuhlost kloubů dlaně a loktů. PENOXAL s mou imunitou evidentně dělá něco prospěšného a jeho pozitivní efekt je nepopiratelný.
Informace k příběhu:
Popsaný příběh je pravdivý a byl napsán panem Dušanem. Pokud byste se chtěli s panem Dušanem spojit či popovídat, napište nám a rádi vám předáme kontakt, který však slouží výhradně pro účel Vašeho dotazu, nikoli předání dalším osobám či veřejného šíření. Všem vám upřímně přejeme hodně zdraví.