Kateřina K. – zácpa

Potíže s trávením, se střevy a zácpa mě provázejí už od dospívání. V té době jsem přestala pít mléko, začala se vyhýbat laktóze a z dietetického přesvědčení také přestala jíst maso. Ani jedno mi v jídelníčku nechybělo, bolesti břicha v oblasti střev „dole“ (tj. tlusté střevo) a zácpy mě však trápily stále. Prošla jsem si mentální anorexií, po které následovalo deset let bulimie, ze které jsem se naštěstí dostala – střeva v dolní části břicha mě ale bolela stále; nejprve v souvislosti s konkrétními potravinami (které jsem zcela logicky postupně z jídelníčku vysazovala), později ale i bez zjevné vnější příčiny nebo okolí, ve kterém jsem se nacházela. 

Bolest nebyla stálá, jen občas, ale když přišla, stála za to: v akutní fázi bolesti jsem měla břicho silně nafouklé a bolel mě doslova každý nádech a výdech. Přírodní cestou jsem vyzkoušela snad všechno: léčba stravou, bylinkami, peruánskými čaji, potravinovými doplňky na podporu trávení, laktobacily, detoxikace, řízené půsty, speciální diety… Úleva sice přišla, ale vždy krátkodobá. Ba co víc: interval, kdy tyto podpůrné metody přinášely úlevu, se stále zkracovaly.

Na  zácpu mi tehdy dlouhé roky pomáhala nejprve teplá voda ráno na lačno. Když přestala účinkovat, přešla jsem na teplou vodu s jablečným octem. Po několika letech přestal účinkovat i tento „elixír mládí“ a já nasadila teplý roztok kuchyňské sody. Celkově jsem se ale rozhodně necítila jako žena na vrcholu svých životních sil. Už jsem nevěděla, kudy kam. A těch peněz, které jsem za ty roky ve všech těchto „pokusech“ nechala…

Kolonoskopie odhalila polypy v tlustém střevě

V roce 2018, tedy cca po dvou desítkách (!) let s bolestmi, jsem se rozhodla oslovit svou tehdejší praktickou lékařku. Aniž by mi sáhla na břicho, jen na základě mého popisu, mi doporučila, abych do jídelníčku zařadila laktobacily a maso nebo alespoň silné masové vývary. Maso jsem strávit nedokázala, po něm byly bolesti ještě urputnější, tak jsem si začala vařit vývary. Což mi možná dodalo trochu víc fyzické síly (zcela pochopitelně po dvaceti letech veganství), ale jinak to na mých bolestech absolutně nic nezměnilo. V tu dobu jsem se stěhovala na druhou stranu republiky, změnila jsem tedy i praktickou lékařku a i ji oslovila se svými potížemi. Opět aniž by mi sáhla na břicho mi řekla, že to nejspíš bude ze stresu (což nepopírám. Nicméně dvacet let zácp muselo střeva poznamenat, o toxinech v těle nemluvě). K jejímu dobru ale nutno říct, že mi okamžitě vystavila žádanku na kolonoskopii. Po tříměsíčním čekání na volný termín jsem se v prosinci roku 2020 konečně dostala na řadu – a následně vyslechla verdikt o „pěti polypech blízko konečníku. Čtyři jsou v normě, pátý má buněčné změny. Kontrola za pět let.“

Na nic čekat nebudu!

Ta zpráva mi vyrazila dech. Tak jestli rozhodně něco dělat nebudu, tak čekat s rukama v klíně, až se za těch pět let buněčné změny dostanou do fáze, kdy už nebude cesta zpátky! Navíc v té době (mezi lety 2020-2021) jsem spolu se svým blízkým členem rodiny, vlastně tím úplně nejbližším, čelila jeho vážné nemoci. Dvacet čtyři hodin denně v permanentním stresu a pod takovým psychickým tlakem, jaký nepochopí nikdo, kdo se neocitnul v podobné situaci. Špatně jsem spala, špatně jsem jedla a na stolici jsem si bez speciálních projímadel (tzn. že na nich nevzniká závislost, jde spíše o potravinový doplněk, který může mít projímavé účinky) nedošla vůbec. Bolesti břicha také neustoupily, naopak: začaly se stěhovat všude možně, vždy šlo ale o oblast tlustého střeva. Moudré rady zasvěcených, že „to je všechno do stresu a že to poleví“ mi absolutně nepomáhaly.

A právě tehdy, během hledání dalších, jiných možností jsem na internetu narazila na stránky Penoxalu. Chvíli jsem váhala, z důvodu jeho vyšší ceny, nakonec ale vyhrálo uvědomění, že „zdraví máme jenom jedno“ a „peníze budou – a my nebudem“. Úleva od bolesti břicha přišla velmi krátce, už po několika dnech užívání dvou bobulí denně (2 x 50 mg)! Do té doby pro mě nemyslitelný výsledek. Po dobrání krabičky (tedy cca po 2 měsících užívání) jsem si myslela, že to tímto pro mě skončilo. Bolesti břicha se ale začaly znovu ozývat – a já si uvědomila, že jedna dávka byla možná nedostatečná. Jako když čistíte záhon od plevele, který ovšem nevytrhnete s kořenem. Proto jsem si už objednala další krabičku Penoxalu a tentokrát beru vyšší dávku: 4 x 50 mg denně. Cítím se mnohem lépe, o dobrých 90 %! A to je obrovsky moc.

Sama za sebe a po více než dvaceti letech zkušeností s celou řadou jiných doplňků a cest mohu tedy Penoxal jedině doporučit, a to s naprosto čistým svědomím.

Informace k příběhu:

Popsaný příběh je pravdivý a byl napsán paní Kateřinou. Pokud byste se chtěli s paní Kateřinou spojit či popovídat, napište nám a rádi vám předáme kontakt, který však slouží výhradně pro účel Vašeho dotazu, nikoli předání dalším osobám či veřejného šíření. Všem vám upřímně přejeme hodně zdraví.